Apoštolská posloupnost

Co je apoštolská posloupnost

Apoštolská posloupnost je nepřerušená řada biskupů sahající až k apoštolům, které poslal Kristus, v níž byl každý biskup vysvěcen vkládáním rukou těch, kdo byli před ním. Raná Církev na ni poukazovala jako na svědectví, že její služba pochází od samotných apoštolů: svatý Kliment Římský o ní psal kolem roku 96 po Kr. a svatý Irenej z Lyonu kolem roku 180 po Kr. vyložil posloupnost římských biskupů od apoštolů až do své doby.

Křesťané se neshodují v tom, jaký má význam. Mnohé denominace zastávají názor, že apoštolská posloupnost nemá žádnou váhu a že věrnost Církve spočívá v zachovávání učení apoštolů, nikoli v nějaké linii biskupů. Jiné ji pokládají za nezbytnou pro pravou službu a pravé svátosti, mezi nimi Římskokatolická církev, pravoslavné církve, orientální pravoslavné církve a Církev Východu, zatímco anglikánské a některé luterské církve si jí váží. Také v rámci mnoha denominací se názory na to, jak velký význam má původ biskupa od apoštola Kristova, různí.

Dvanáct a Sedmdesát

Někteří v křesťanské víře rozlišují mezi původními Dvanácti apoštoly a Sedmdesáti, které Pán „vyvolil“ a „poslal … po dvou před tváří svou“ (Lukáš 10,1). Jedni i druzí byli pověřeni samým Kristem, aby hlásali Boží Království, uzdravovali a nesli jeho moc: „Kdož vás slyší, mne slyší“ (Lukáš 10,16).

Biskup Byers zastává názor, že Sedmdesát znalo Krista osobně a bylo jím osobně pověřeno; Pán je znal natolik dobře, že je poslal konat své dílo. Proto má za to, že apoštolská posloupnost zahrnuje Sedmdesát stejně jako původních Dvanáct. Svatý Pavel, povolaný po Zmrtvýchvstání jako apoštol národů, byl Dvanácti přijat za pravého apoštola; ti mu „podali svých pravic … na tovaryšství“ (Galatským 2,9).

Linie posloupnosti na těchto stránkách

Biskup Byers zde uvádí své apoštolské linie k veřejnému nahlédnutí a pro užitek křesťanských věřících. Každá stránka sleduje jednu linii od jejího apoštola, biskupa po biskupovi, až k biskupovi Byersovi. Ve většině případů sleduje každá linie až k apoštolovi přímo seznamy biskupů vedené církvemi uvedenými na její stránce, tytéž seznamy, podle nichž tyto církve odvozují svou vlastní apoštolskou posloupnost, a svatí jmenovaní v každé linii jsou ti, které tyto církve ctí.

Osvědčení o ordinaci a biskupském svěcení biskupa Byerse spolu s fotografiemi z jeho svěcení jsou uvedena na stránce O biskupovi.

Ať už se na Sedmdesát pohlíží jakkoli, biskup Byers má platnou apoštolskou posloupnost od čtyř z původních Dvanácti – svatého Petra, svatého Ondřeje, svatého Jana a svatého Tomáše – a také od svatého Pavla, apoštola národů. Mimochodem lze poznamenat, že k roku 2026 odvozuje současný římský biskup podle své hlavní linie svěcení svou apoštolskou posloupnost pouze od svatého Petra; a současný patriarcha moskevský a celé Rusi podle své hlavní linie svěcení odvozuje svou apoštolskou posloupnost rovněž pouze od svatého Petra, a to přes antiochijský stolec. Současná arcibiskupka z Canterbury podle své hlavní linie svěcení odvozuje svou apoštolskou posloupnost od jediného apoštola, a to přes stolec v Canterbury; současný syrský pravoslavný patriarcha antiochijský podle své hlavní linie svěcení pouze od svatého Petra, přes antiochijský stolec; a současný katolikos-patriarcha Asyrské církve Východu podle seznamu této církve od svatého Tomáše, přes stolec v Seleukii-Ktésifónu.

Pokud jde o Sedmdesát, má biskup Byers apoštolskou posloupnost od pěti, které církve uctívají jako apoštoly ze Sedmdesáti: od svatého Tadeáše (Addai), apoštola Edessy; svatého Lina, prvního římského biskupa po svatém Petrovi; svatého Evodia, prvního antiochijského biskupa po svatém Petrovi; svatého Stachya, prvního biskupa Byzantia; a svatého Trofima, prvního biskupa v Arles.

Prameny a ověření

Tyto linie byly převzaty z knihy apoštolských linií, kterou biskup Byers obdržel při svém biskupském svěcení v roce 2013. Nebyly prostě jen opsány. Každý článek byl prozkoumán a ověřen vlastním bádáním biskupa Byerse, a to podle seznamů biskupů vedených církvemi uvedenými na jednotlivých stránkách a podle standardních historických záznamů biskupské posloupnosti, mezi nimi záznamů Svatého stolce o římské posloupnosti, seznamů Ekumenického patriarchátu konstantinopolského a antiochijských patriarchátů, záznamů Ruské pravoslavné, Starokatolické, Syrské pravoslavné a Asyrské církve a díla Williama Stubbse Registrum Sacrum Anglicanum, rejstříku svěcení anglických biskupů.

Tam, kde se tyto záznamy od knihy liší, byly upřednostněny záznamy a linie byly opraveny. Linie uváděné v knize, které nebylo možno ze záznamů ověřit, byly vypuštěny. Každého biskupa jmenovaného na těchto stránkách si čtenář může ověřit v záznamech jeho vlastní církve.

Apoštolské linie v přehledu

Biskup Byers má apoštolskou posloupnost od deseti apoštolů, čtyř z původních Dvanácti, svatého Pavla a pěti ze Sedmdesáti, a to jedenácti samostatnými cestami, z nichž každá je vyložena na vlastní stránce níže. Čísla udávají jeho místo v každé linii.

Podle téhož měřítka, tedy hlavní linie svěcení, má každá z hlav starobylých církví jedinou linii k jedinému apoštolovi. Biskup Byers sdílí linii s každou z nich, jak zaznamenává panel na stránce každého apoštola.

Počet linií nic nepřidává k milosti svátosti svěcení, neboť postačuje jediná platná linie; jsou zde uvedeny jako záznam pro ty, kdo je chtějí prozkoumat. Apoštolská posloupnost není soutěž a biskup, který má mnoho linií, nemá o nic větší autoritu ani legitimitu než ten, kdo má jedinou linii, jež je spolehlivá a ověřitelná. Nic na těchto stránkách nemá být chápáno jako nárok na přednost před kterýmkoli biskupem, a už vůbec ne před těmi, kdo jsou zde jmenováni a kdo zasvětili celý svůj život službě Církvi. Linie jsou zdokumentovány proto, aby křesťanští věřící i kdokoli, kdo si přeje prozkoumat svěcení biskupa Byerse, nalezli fakta na jednom místě, a aby pozornost spočinula tam, kam patří: na Slově Božím a na evangeliu Ježíše Krista.

Svatí a mučedníci

Na stránce každého apoštola jsou ti z linie, kdo položili život za víru, označeni jako mučedníci, a ti, kdo byli kanonizováni nebo jinak povýšeni ke cti oltáře, jsou označeni svým postavením svatých nebo blahoslavených, ať už v pravoslavné tradici, v západní tradici, nebo v obou. Církve se liší v tom, které svaté uznávají a co vyžadují, než je člověk uctíván jako svatý; označení na každé stránce ukazují, která církev koho ctí. Týkají se pouze svatosti života a nemají žádný vliv na platnost jakéhokoli svěcení.